Proč ženy na RD stále častěji vyhledávají koučink?

Mezi klienty, které velice často koučuji patří bezesporu ženy na RD. Zamýšlím se nad tím, proč tomu tak je a proč jejich počet stále stoupá. Ženy na RD bilancují a zvažují ze všech stran své reálné možnosti co dál….

Proč ženy na RD stále častěji vyhledávají koučink?

Odpověď na tuto otázku je, mezi širokou veřejností a bez hlubšího zamyšlení, zdánlivě jednoduchá. Ženy na RD nemají co dělat a mají čas přemýšlet. Na rodičovské dovolené totiž zleniví, děti je donutí vypnout mozek a stanou se z nich pečovatelky, uklízečky, sledovatelky televizních seriálů a pískovišťové klepny. Pracovat již nejen nedokážou, ale ani se jim nechce. A tak hledají pomoc.

Ano, takto nějak by mohl vypadat obecný názor. Naštěstí v posledních letech už těchto přežitých, staromódních a konzervativních názorů ubývá a ženy na RD také mohou konečně růst a rozvíjet se, stejně jako to dělají, přímo před jejich zraky, jejich děti.A tak bilancují a zvažují všechny své možnosti co dál.  S čím ale většina žen na RD i nadále bojuje a vypadá to, že ještě nějaký čas bojovat bude?

S předsudky ze stran rodinných příslušníků včetně manželů či partnerů

 „Žena, by měla pečovat především o rodinu. Ne se věnovat svým koníčkům a dělat kariéru.“

„ Jsi manželka a matka, tak se starej.“

„ Jak je možné, žes to nestihla? Vždyť jsi celý den doma.“

S neflexibilitou ze strany zaměstnavatelů

- bohužel, stále ještě je ve většině firem žena s malými dětmi nežádoucí

- ochota firem k alternativním, flexibilním či zkráceným pracovním úvazkům je stále poměrně malá

S nedostatkem dostupného hlídání dětí

- nedostatek státních školek (stává se, že ani 4 leté dítě se do státní školky nedostane)

- babičky ještě pracují nebo jsou daleko

- alternativní hlídání děti (miniškolky, soukromé školky, chůvy) jsou pro většinu žen na RD finančně nedostupné (ženy nevydělají ani tolik, kolik za hlídání zaplatí).

S finanční závislostí na partnerovi

-  rodičovský příspěvek sotva pokryje nutné náklady a ženy se stávají finančně závislými na partnerovi. Hodně žen zůstává v této době ve vztahu s manželem či partnerem pouze kvůli financím
-  rozjet své podnikání také často drhne i na neochotě partnera ženě finančně pomoci v začátku.

S vlastním perfekcionalismem a vnitřními bloky

- často na sebe klademe větší nároky než je nutno (opravdu je nutné umývat podlahu každý den a vyžehlit každý kus oblečení?)

- neumíme hospodařit s časem (plýtváme na nesprávných místech)

- hledáme nejlepší kroužky, nejlepší doktory, nejlepší boty, nejlepší školy, nejlepší práce, nejlepší podnikání, … Ano, to je pochopitelné. Ale jsme si jisté,že se nám to po těch dlouhých, nezbytných a nevyhnutelných jednáních s kamarádkami a hledáním na internetu opravdu povedlo?

Péče o děti je, bezesporu, jedna z nejtěžších a nejzodpovědnějších a svým způsobem i nejkrásnějších „prací“ v životě. Zahrnuje celou řadu dílčích dovedností, kterou by možná jen ztěží zvládl i ten nejlepší manager. Pravda ale je, že mozek ženy, pečujících „pouze“ o děti funguje tak trochu v offline režimu. Pokud k tomu přidáme období kojení, můžeme si sílu offline režimu znásobit hned několikrát. Hovořím z vlastní zkušenosti J. Po pár měsících ženy obvykle cítí, jak vypadávají hned z několika různých kolektivů, ztrácejí se jim společná témata s lidmi, se kterými dříve  „jeli na jedné vlně“ a dokázali se společně bavit klidně do pěti do rána. Tento pocit je tak trochu frustrující a pomalu, ale jistě ženě začíná klesat sebevědomí. Začíná zvažovat, že by měla začít pracovat, aspoň trochu, aby se mozkové závity daly opět do pohybu. Kontaktujte zaměstnavatele, jestli by ji nedal nějakou práci domů, ale většinou se dozvídá nekompromisní NE. Rozešle spousty životopisů na různé pracovní pozice na částečný úvazek, ale pokud dostane odpověď, zní negativně. Když už se konečně někdo ozve a svitne jiskra naděje, vyklube se z toho pyramida, podomní prodej nebo aktivní telemarketing a žena nabídku,z pochopitelných důvodů, odmítá. Její sebevědomí klesá a tím klesá i její chuť a motivace. Zbývají jí další dvě možnosti – nažhavit dráty a „škemrat“ o práci přes známé a bývalé kolegy a nebo začít podnikat. Některým se nějakou práci nakonec najít podaří, některé se v myšlenkách přiklání k variantě podnikání, některé podnikat začnou. A některé ženy zůstanou tam, kde jsou.

Ať tak či tak, toto jsou momenty, kdy se ženy, velice často, motají ve svých myšlenkách, snech a touhách, svých očekáváních, očekáváních druhých a tak trochu bojují s realitou. V jejich hlavách krouží nepřeberné množství myšlenek, nápadů a cílů, ale najít cestu jak  uspokojit očekávání jak svá, tak očekávání druhých, je velice obtížné. V tuto chvíli volají o pomoc a potřebují tento bludný kruh myšlenek rozmotat. V posledních letech k tomu volí právě konzultace s koučem, který je pomocí dobře mířených otázek dovede k uvědomění a pochopení a tím si poté daleko snadněji vyjasní své cíle a možnosti jak jich dosáhnout.

Z něčeho nereálného a nehmatatelného vznikne jasně stanovený cíl a plán jak jej dosáhnout.

A nová cesta může začít… Jistě bude stát spoustu energie, času i úsilí, ale povede ke spokojenému životu právě této ženy, která zcela jistě přenese svou radost na své děti, muže i ostatní lidi kolem. Víte, že úsměv a spokojenost jsou krajně nakažlivé? Tak proč si jich nedopřát plným doušky :-).

IS

P.S.: Osobně si myslím, že by koučovací přístup měl být součástí výuky na ZŠ. A když už tomu tak není… měl by být hrazen zdravotní pojišťovnou (alespoň ženám na RD :-)). 

P.P.S.: Věděli jste, že pro některé ženy na RD je reálně velký problém najít si hodinu času pro sebe (i třeba právě na koučování) bez toho, aniž by měli dítě na klíně, či výčitku od manžela či hlídající babičky?