7 pravidel, které se vyplatí v podnikání dodržovat

Tento článek jsem napsala pro online magazín iPodnikatel. 

Můžete si jej přečíst v publikované formě přímo zde.

Začátek roku je období, kdy si spousta z nás dává předsevzetí, klade si velké cíle a touží si splnit velké i malé sny. Je potřeba si ale uvědomit, že nejsme superhrdinové, ale obyčejní lidé, kteří mají své limity.

Ačkoliv je podnikání krásné, vzrušují a neokoukané, má také jednu velkou nevýhodu. Dokáže nás velice snadno a rychle zcela pohltit. Baví nás to a jsme do rozjezdu nových projektů doslova zakousnuti. Pracujeme celé dny a někdy i celé noci. Občas nepracujeme, dáme si nucenou pauzu, protože musíme zařídit to nutné minimum, které patří k životu. Dopravit se z bodu A do bodu B, najíst se, vyzvednout děti, obstarat domácnost a vlastní hygienu, dojít nakoupit, spát apod. Jak ale vypadá naše mysl při vykonávání těchto běžných, rutinních, činností? Kde se zrovna nachází? Pokud jsme ve fázi silného „zapálení“ do projektu, práce nás baví anebo nás zrovna honí termíny, naše mysl nedokáže jen tak vypnout a pracuje stále. Myšlenky na práci se vracejí.

Znáte ty věty: „Posloucháš mě vůbec?“, „Mami, už se tě ptám nejmíň potřetí!“, nebo „Zastav, vždyť je červená!“. Je vám to povědomé? Mně ano. A velmi. Snadno se do tohoto stavu dostanu, když mám kreativní období a práce mě zrovna doopravdy baví a naplňuje.

Silně mi to připomíná mé děti, když jsou zabrány do hry. Nezajímá je, že na stole je večeře, že si potřebují „odskočit“ nebo, že na ně mluvím a po xté se jich na něco ptám. Stejně tak dokáží na ulici ignorovat auto, protože zrovna běží za míčem, který jim upadl. Jednoduše v tu chvíli prostě nevidí, neslyší, nevnímají. Mají cíl a za tím si jdou. Jak pak ale reagujeme my, rodiče? Nejspíše s hrůzou vykřikneme: „Stůj!“ anebo s o něco klidnějším hlasem „Můžeš mi laskavě odpovědět!“. V prvním případě děti vyděsíme, leknou se, ale vrátíme je zpět do reality a zachráníme jim život. Ve druhém případě se nejdříve rozčilíme my a po chvíli i ony, když je neustále vytahujeme z jejich světa, ve kterém se jim tak líbí. Ať tak nebo tak, obě situace jsou velice časté a velice nepříjemné pro všechny zúčastněné. Způsobují konflikty, hádky a nepohodu. Dokonce mohou způsobit i dlouhodobé narušení vztahů (zvlášť v období puberty). Vidíte zde tu podobu s námi, přespříliš pracujícími, dospělými?

Abychom v podnikání (ale i v klasickém zaměstnání) mohli dlouhodobě, efektivně, úspěšně, ale také zdravě fungovat, je třeba si nastavit přesná pravidla a hranice.

Slovník pravidlo překládá jako návod, normu nebo předpis. Hranici si zase můžeme představit jakou nějakou pomyslnou čáru, která odděluje dvě různé věci, činnosti, aktivity. Při jejich stanovování je však nejdůležitější, aby byly odsouhlaseny všemi zúčastněnými. Druhou nezbytnou součástí je pravidla a hranice respektovat a dodržovat.

Jaká pravidla stojí za to nastavit?

1. Pevně daná pracovní doba
Toto je velmi důležité u lidí vykonávající své podnikání z domova, kdy mohou k práci pohodlně usedat v každé volné chvilce.

2. Místo výkonu práce
Vhodný je jeden konkrétní pracovní stůl v jedné části bytu (pokud pracujeme z domova). Jedině tak můžeme začít pracovat na tom, aby nás práce nepronásledovala v mysli i při jiných činnostech.

3. Čas na koníčky
Koníčky je třeba zahrnout je fixně do svého diáře a respektovat je, jako by to byla pracovní schůzka, na které nesmíme chybět.

4. Čas na rodinu a partnera
Věnujte pravidelně určitý čas svému partnerovi a rodině. Bez ohledu na to, zda je pracovní den nebo víkend. Vyplatí se to.

5. Dovolená je dovolená a ne zkrácený pracovní závazek
Obecně platná definice zní: „Dovolená je pracovní volno v zaměstnání, dlouhodobá doba odpočinku, kterou na základě zákona poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům, aby si odpočali a zregenerovali své síly pro další výkon práce.“, (zdroj: Wikipedia). V našem případě jsme zaměstnavatelem my sami, nicméně právo na odpočinek nám tím nezaniká.

6. Víkendové tradice
Ujasněte si, k čemu slouží víkend, a domluvte se s rodinou, jakým způsobem ho budete trávit. Můžete navrhnout nějakou aktivitu, které se budete společně pravidelně věnovat, jako třeba společná procházka, rodinná večeře doma nebo v restauraci, sledování filmu či spor

7. Žádné e-maily, hovory ani aplikace
V době vašeho volna si vypněte mobil a dejte si striktní zákaz čtení e-mailů.
Mobilní telefon a aplikace v něm naši mysl spolehlivě a velice snadno vrací zpět do pracovního režimu a stresu s ním spojeného. Narušují přirozenou konverzaci s lidmi i tok našich myšlenek.

Dlouhodobé nedodržování těchto základních pravidel a hranic může mít nepříjemné následky.

Tyto následky pocítíte hlavně v osobním životě. Člověk, který věnuje práci více než je zdrávo, obvykle zanedbává své jiné povinnosti a dochází k hádkám s partnerem, které mohou mít špatný konec. Věci, které nás dříve bavily (procházky s rodinou, hraní s dětmi, povídání s partnerem, apod.) nám postupně začnou připadat jako povinnost, kterou musíme plnit, na kterou nemáme čas a která nás zdržuje. To se ihned odráží na kvalitě trávení volného času, protože jsme myšlenkami někde jinde a nakonec takto strávený volný čas neprospívá nám samotným ani našim blízkým. Hádky a konflikty v rodině se (ať chceme nebo nechceme) velice rychle odrazí v naší práci i na jejím výsledku. Když se nám nedaří ani v práci, ani doma, můžeme snadno podlehnout silnému smutku, který může za čas vyústit až do depresí. Existuje cesta ven, ale je velmi trnitá a bolestivá.

Možná zrovna nemáte partnera, nechcete ho, nebo máte partnera, který je velmi tolerantní, což může být pro podnikání na první pohled výhoda. Ale věřte, že dříve či později budete po partnerovi toužit a možná, že díky přemíře práce minete toho pravého, který právě prošel kolem. A pokud máte tolerantního partnera, věřte tomu, že i jemu jednou pohár trpělivosti přeteče a nastalá situace a nervy s tím spojené vás v podnikání budou spíš brzdit než hnát dopředu.
Ať už je to jakkoliv, existuje ještě jedna hrozba a tím je syndrom vyhoření. Ale o tom někdy příště...

Každého člověka někdy „semelou“ pracovní povinnosti a termíny s nimi spojené. Výjimky, kdy porušíme některé z nastavených pravidel a hranic lze jistě tolerovat. Je však opět velmi důležitá vzájemná domluva s osobami, na které to má dopad a hlavně časové ohraničené této výjimky. Výjimky trvající několik měsíců až let už asi nebudou pouze výjimkami a bude čas se zamyslet, zda skutečně žijeme život, jaký jsme si vždycky přáli.  

Ivana Štěrbová